Collegium Bohemcium: Collegium Bohemicum, česko-německé vztahy, česko-rakouské vztahy, dějiny Němců v Čechách, Ústí nad Labem, Naši Němci
Collegium Bohemicum Collegium Bohemicum  >  Kulturní akce  >  Koncerty

Kulturní akce | Koncerty



Jazzový koncert – Jazz v synagoze 23. 10. 2020
23.10.2020, 19:30
Synagoga Děčín

Koncert se bohužel nemohl uskutečnit kvůli opatřením v souvislosti s bojem proti koronaviru. Doufáme, že jej budeme moci zorganizovat v náhradním termínu.

David Dorůžka a jeho trio: David Dorůžka - kytara, Robert Fischmann - flétna, Petr Nohavica - perkuse

Nově vzniklá jazzová formace Davida Dorůžky představí původní tvorbu členů tria a úpravy děl Johna Zorna, Chavy Alberstein nebo Kurta Weilla. David Dorůžka (1980) je nejvýraznější jazzový talent své generace v Česku. Na kytaru začal hrát v deseti letech a od čtrnácti let účinkoval s předními hudebníky na české jazzové scéně. V roce 1995 mu byla Českou jazzovou společností udělena cena "Talent roku". Ve své tvorbě bohatě zúročuje pobyt na Berklee College of Music v Bostonu a účast na mistrovských kurzech v Aspenu. Mezi jeho učiteli byli Joe Lovano, Mick Goodrick a George Garzone, Herbie Hancock, Brian Blade, Joshua Redman a Christian McBride.

Závěrečný koncert festivalu – The Boom: »Beatles Revival« 17. 10. 2020
17.10.2020, 19:00
Ústí nad Labem - Veřejný sál Hraničář

Koncert se bohužel nemohl uskutečnit kvůli opatřením v souvislosti s bojem proti koronaviru. Doufáme, že jej budeme moci zorganizovat v náhradním termínu.

Závěrečný koncert bude nejen setkáním s jedním z nejlepších beatlesovských revivalů dneška, ale také vzpomínkou na ústeckého rodáka Heinze Edelmanna (1934–2009). Ten je totiž autorem grafického designu filmu Yellow Submarine (Žlutá ponorka). Pocházel z česko-německé rodiny, která byla v roce 1946 na základě Benešových dekretů vysídlena. Edelmannovi se usadili v západním Německu, kde Heinz vystudoval grafiku a stal se světově uznávaným výtvarníkem a pedagogem.

Komorní koncert Písně a balady na německé texty 11. 10. 2020
11.10.2020, 18:30
Císařský sál Muzea města Ústí nad Labem

Komorní koncert Petry Matějové a Ireny Troupové se stal poslední realizovanou akcí tohoto ročníku festivalu na české straně.

Václav Jan Tomášek (1774–1850), jehož výročí si letos připomínáme, patřil k hudebním veličinám Prahy první poloviny 19. století. Ve své písňové tvorbě mnohokrát sáhl po verších svého přítele Johanna Wolfganga von Goetha či Friedricha Schillera. V podání renomované sopranistky Ireny Troupové a Petry Matějové zazní jeho málo uváděná balada Lenora na text G. A. Bürgera. Wenzel Heinrich Veit z Litoměřic patřil k německy hovořícím českým skladatelům, „v civilu“ však byl úředníkem. Petra Matějová rozezní kladívkový klavír – dobový instrument, který dokonale evokuje dobu a odpovídá raně romantickému charakteru hudby.

Collegium Bohemicum Celou fotogalerii z koncertu naleznete zde

Collegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium Bohemicum

Komorní koncert Zapomenutý skladatel Erich Adler 6. 10. 2020
6.10.2020, 18:00
Císařský sál Muzea města Ústí nad Labem

International Ensemble: Zapomenutý skladatel Erich Adler

Ostravský International Ensemble, který tvoří čtveřice absolventů tamní Fakulty umění, představí tvorbu rodáka z Kynšperku nad Ohří Ericha Adlera (Erik Orlický, 1911–1982). Pocházel z německé židovské rodiny, po maturitě na reálném gymnáziu v Chebu studoval skladbu v Berlíně u Huga Kauna. Pro svůj židovský původ byl za 2. světové války vězněn v Terezíně. Po válce si své jméno počeštil. Žil v Klatovech, v Ústí nad Labem a v Českých Budějovicích, živil se jako klavírista a učitel hudby. Z důvodu perzekuce komunistickým režimem emigroval do Německa a zemřel v Düsseldorfu. Více se o tomto skladateli můžete dozvědět na besedě před koncertem v kavárně muzea, která začne v 17:30.

Celou fotogalerii z koncertu najdete v sekci Fotogalerie. 

Z výjimečného koncertu jsme pořídili záznam, který si můžete prohlédnout na níže přiloženém odkazu. 

Collegium Bohemicum Záznam z koncertu naleznete zde

Collegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium Bohemicum

Zahajovací koncert festivalu 22. Dny české a německé kultury 1. 10. 2020
1.10.2020, 18:30
Ústí nad Labem

Sál Muzea města Ústí nad Labem

Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně

Irena Troupová – soprán

Marek Štilec – dirigent

 

Hans Krása: Symphonie für kleines Orchester / Symfonie pro malý orchestr

Pastorale

Marsch / Pochod

Läusesucherinnen / Hledačky vší

L. van Beethoven: Symfonie č. 1 C dur op. 21

Adagio molto – Allegro con brio

Andante cantabile con moto

Menuetto. Allegro molto e vivace

Adagio – Allegro molto e vivace

 

Hans Krása (1899–1944) pocházel z česko-německé asimilované židovské rodiny, komponovat začal už v raném věku. Skladbu snad studoval soukromě u Gerharda Keusslera, údajné stadium u Alexandra Zemlinského nelze doložit. Jako skladatel debutoval v rámci cyklu Filharmonických koncertů orchestru Nového německého divadla v Praze, který pod Zemlinského taktovkou 20. května 1921 uvedl Krásovy Orchestrální grotesky na texty Christiana Morgensterna. V sezóně 1922/23 studoval Krása v Paříži u Alberta Roussela, kde koncem roku 1922 vznikla Symfonie pro malý orchestr. První dvě věty zazněly 24. dubna 1923 v Théâtre des Champs-Elysées pod taktovkou Waltera Strarama, jemuž je skladba věnována, třetí, vokální větu na báseň Charlese Rimbauda „Hledačky vší“ nestačil zřejmě Krása do termínu koncertu zinstrumentovat; Krása komponoval původně na francouzský text, zvolil však nakonec německý překlad Maxe Broda a orchestrální složku bylo třeba přizpůsobit. Roku 1926 bylo dílo uvedeno na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Curychu a následujícího roku v Praze, rovněž bez vokální věty; je tedy otázka, zda se skladatel nerozhodl ponechat skladbu pouze dvouvětou. Krása ke skladbě uvedl, že v Pastorale jde o „výraz subjektivního cítění skladatele v procesu komponování“ a variační věta nazvaná Pochod „líčí konstantní pohyb rytmického průběhu“. V úplnosti dílo provedl až 16. prosince 1991 Rias Jugendorchester v Berlíně se zpěvačkou Simone Alex za řízení Israele Yinona. Obsahem Rimbaudovy básně je obraz ošetřovatelek, které horečkou sužovanému nemocnému dítěti vybírají z vlásků vši a utěšují je. Jako protějšek vokálního hlasu vystupují v této větě z orchestrálního podkladu sólové úseky klarinetu, flétny či houslí. Ve třicátých letech zaznamenal Krása výrazný úspěch s operou Verlobung im Traum (Zásnuby ve snu), za niž obdržel Československou státní cenu. Napsal scénickou hudbou Mládí ve hře Adolfa Hoffmeistera, kterou roku 1935 uvedlo divadlo „D35“ Emila Františka Buriana, a s Hoffmeisterem vytvořil roku 1938 dětskou operu Brundibár, jejíž osud je spojen s fenoménem kulturního života v koncentračním táboře v Terezíně, kam byl Krása deportován v srpnu 1942. Podle klavírního výtahu vytvořil v Terezíně novou instrumentaci a v provedení vězněných dětí tam byla opera provedena více než padesátkrát. Mnohé z nich se konce války nedočkaly, Hans Krása byl zavražděn v říjnu 1944 v plynové komoře v Osvětimi.

Symfonická tvorba Ludwiga van Beethovena (1770–1827) byla už záhy po skladatelově smrti vnímána jako mezník ve vývoji orchestrální hudby, vyvrcholení epochy hudebního klasicismu a otevření hudebního myšlení období romantismu. Beethovenovy symfonie dokládají nejen vývoj osobního stylu svého autora, jsou shrnutím výsledků předchozího vývoje a ukazatelem cesty nástupcům. Než posunul vývoj symfonie dál, musel se však Beethoven nejprve vyrovnat se vzory svých předchůdců Haydna a Mozarta. Ještě v rodném Bonnu začal psát symfonickou větu, kterou posléze odložil, a nedokončil ani další symfonický náčrt. K tomuto materiálu se však vrátil a v Symfonii č. 1 C dur op. 21 z roku 1800 jej částečně uplatnil. Haydnův a Mozartův vzor je v symfonii ještě patrný, skladba však už prozrazuje, že se s modelem, který se ustálil v jejich dílech, Beethoven nespokojí. Princip myšlenkové souvislosti všech vět, který v dalších dílech stále hlouběji propracovával, je patrný už zde, a také působivě umístěné typické „provokace“. První věta začíná septakordem a celý pomalý úvod kolem základní tóniny jen krouží, teprve s nástupem hlavního tématu se stabilizuje. Druhá věta je oproti zvyklostem v sonátově formě. Třetí věta sice ještě nese označení menuet, ale charakter hudby už je beethovenské scherzo, které jako označení věty Beethoven poprvé použil v následující symfonii. Finální větu otevírá atypicky opět pomalý úvod. Symfonie č. 1 byla poprvé provedena 2. dubna 1800 ve vídeňském Dvorním divadle divadelním orchestrem při Beethovenově benefičním koncertě a za jeho řízení.

Vlasta Reittererová

Collegium Bohemicum Další fotografie ze zahajovacího koncertu naleznete zde

Collegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium BohemicumCollegium Bohemicum

Copyright © 2020 Collegium Bohemicum, o.p.s.
Všechna práva vyhrazena.
Created by UpFront

Collegium Bohemicum Naši Němci